Vzpomínky domobrance Augustina Havlíka
vzpomínky Landšturmáka 8. domobraneckého pluku Praha
Augustin Havlík
Pokusím se stručně vylíčiti své vzpomínky na válečnou dobu od r.1914 - 1918.
Narodil jsem se 5. srpna 1878 v Dolních Beřkovicích, okres Mělník. Při vypuknutí světové války r. 1914 byl jsem zaměstnán jako sklepmistr v Cis. a kr. pivovaře ve Smiřicích, odkud jsem dne 27. července 1914 nastoupil k 8. domobraneckému pluku v Praze.
Tam si s námi nevěděli rady, posílali nás s Pohořelce na Vinohrady a do Vršovic, kde se nás konečně za 8 dní ujali. Z Vršovic po vyzbrojení jsme měli jeti dne 15.srpna do Srbska, ale teprve 18. srpna přišel rozkaz jeti - na Rusko. Jeli jsme přes Bohumín do Krakova, kde jsme po odpočinku hned druhý den šli proti Rusům směrem na Pinczov - Chmielniky, Opatov, přes řeku Vislu na Josefov, kde jsme měli dne 30. srpna 1914 první srážku s Rusy. Byli jsme v zákopech asi 8 dnů a při náporu Rusů jsme musili zpět přes Annopol u řeky Visly až k řece Sanu, kde jsme se 3 dny udrželi a zase po ústupu jsme šli podél trati k městečku Mielce. Tam jsme nasedli téměř do posledního vlaku a odjížděli zpět přes Tarnov do Krakova, kde jsme prodělávali znovu výcvik až do obleženi Krakova Rusy.
Koncem října jsme musili z Krakova ven do t. zv. „verků“. Civilní obyvatelstvo odjíždělo z města; kdo zůstal, musel mít na 3 měsíce potravu. Tou dobou obléhali Rusové už Krakov. V listopadu 1914 jsme podnikli výpad proti Rusům směrem severním, kde před námi padly již 3 pluky rakouské. 18. listopadu 1914 jsme obešli půl Krakova, kde všude jsme narazili na Rusy. Přišli jsme do města Skaviny; tou dobou Rusové ustupovali již od Krakova. Po krátkém odpočinku jsme šli k městečku Březsko, kde jsme byli přes zimu 1914. V městě Březsku bylo 2. armádní velitelství, kam přijel v březnu 1915 německý císař Vilém. Jednalo se o průlom u Gorlice, který se pak v květnu 1915 uskutečnil. Březskom projíždělo tehdy smírem ke Gorlici mnoho říšsko-německých divisí a průlom se zdařil.
Po ústupu Rusů od Gorllce jsme se dostali do města Tarnova. Pak jsme bojovali na různých ruských bojištích, až přišla v březnu 1916 zpráva, že se 8. domobranecký pluk rozpouští a nás rozdělili k různým plukům, hlavně německým a maďarským. Mne a ještě 6 jiných kamarádů přidělili k německému 6. pluku střeleckému chebskému, t. č. posádkou v Českých Budějovicích. Tam nás zase rozdělili po setninách. Po 4 nedělním cvičení v zázemí jeli jsme zase do pole na Rusko, kde jsme bojovali na různých bojištích. V květnu 1917 jsme s celou 21. divisí ( velitelem divise byl generál Podhajský, Čech, ) jeli přes Mukačevo, Budapešť, Celovec na italskou frontu k řece Soči. 21. první divise se skládala ze střeleckých pluků: 6. chebského, 7. plzeňského, 8. pražského, tedy většinou byla česká, ale u 5. střeleckého pluku jsme neslyšeli českého slova.
Po italské porážce u Kobaridu v říjnu 1917 celá divise se stěhuje přes Běljak, Francensfect, Trident do stanice Matarelo, odkud jsme šli pěšky k bitvě u Asiaga. Pak Jsme se dostali do rozstříleného městečka Galloi v Sedmiobcí. Tam jsme byli v zákopech přes vánoční svátky r.1917. Na Nový rok jsme šli pěšky nazad do Tridentu a odtud drahou do Bolzana na odpočinek, kde celou divisi dne 20. ledna přehlížel císař Karel. Hned na to 23. ledna 1918 jsme jeli urychleně zase do zákopů k městečku Gallio na vrch Valbelu, kde Italové podnikli útok ve dnech 27.- 29. ledna 1918 a zajali nás 2.500 Rakušanů dne 28.ledna 1918 v 8. hod, ráno.